Turnaj krajských výběrů dívek a chlapců zakončil náročnou sezonu

DÍVKY – VÝBĚR PLZEŇSKÉHO KRAJE

Příprava na tento turnaj proběhla na vysoké úrovni, kdy jsme v podstatě od začátku sezony v trenérském duu s Věrou Jordanovovou a za pomoci dalších trenérů, jmenovitě hlavně Jarky Šmrhové a Ády Davídka, pořádali pravidelné tříhodinové víkendové kempy, ze kterých se pomalu krystalizovala užší skupina přibližně 23 hráček. Z nichž jsme v závěrečné nominaci vybrali na soupisku 16 vyvolených hráček.

Během této dlouhé cesty jsme se zúčastnili také tří přípravných turnajů v Ivančicích, Mostu a jednoho domácího turnaje v Plzni. Odehráli jsme také dva přípravné zápasy s týmem dorostenek a pět týdnů před turnajem jsme trénovali pravidelně dvakrát týdně, abychom na turnaj jeli pečlivě připraveni.

Nominace za tým DHC: Nela Pivoňková, Emilka Haberová, Míša Pluhařová, Nicol Rampová, Naty Dlesková, Simča Kampfová, Julča Vodrážková, Kačka Krejčí a Ája Sýkorová.

Slávistickou část soupisky vyplnila: Anička Strnadová, Evička Sojáková, Eli Čardová, Lili Ládová, Laura Mancellari, Elen Výborná a Kačka Novotná.

Po hezkém zahajovacím ceremoniálu, na kterém zazněla i státní hymna, jsme se mohli konečně pustit do práce. Prvním soupeřem byl papírově slabší tým Libereckého kraje. Hned po pár minutách jsem si uvědomil, že i tyto opravdu jen papírově slabší týmy mají svou nespornou kvalitu. A i když nejsou na tak vysoké házenkářské úrovni, děvčata se chtějí na této velké akci ukázat a svou bojovností potrápit i silnější soupeře. S tím jsme měli v prvních pěti minutách trochu starosti a na větší brankový rozdíl jsme odskočili víceméně až na konci poločasu, který skončil 12:6. Druhý poločas byl vyrovnaný, ale i tak se naše vedení zvýšilo na konečných 23:15.

Možná jsem až příliš kritický, ale výkon se mi moc nelíbil. V obraně mi chybělo zajišťování, pomáhání si a také bych si určitě představoval větší tempo do rychlého útoku.

Druhý a poslední páteční zápas jsme sehráli proti výrazně silnějšímu soupeři z Ústeckého kraje. Tento zápas už byl z naší strany mnohem lepší. Hráčky byly evidentně mnohem víc motivované a připravené. Po devíti minutách jsme vedli 6:1 a bylo v podstatě rozhodnuto. Mimochodem začátky zápasů byly prakticky po celou dobu turnaje naše velmi silná stránka. Od této chvíle se zápas vyrovnal, ale měli jsme ho naprosto pod kontrolou. Výhra 23:16 byla naprosto zasloužená. Holky výrazně zlepšily oba nedostatky z prvního zápasu a po prvním dni jsme odcházeli spokojeni odpočívat.

Sobotní den jsme odstartovali pikantním soubojem s výběrem Prahy. Naše svěřenkyně opět vstoupily do tohoto důležitého zápasu fantasticky a v desáté minutě jsme vedli 7:1. Opakoval se tak scénář z pátečního zápasu s Ústeckým krajem, kdy se nám povedlo rozhodnout hned v úvodu utkání. Opět výhra 20:13 byla naprosto zasloužená. Výborný výkon, kdy holky skvěle eliminovaly největší hrozby soupeřek, na které byly připravené.

Toto byla mimochodem další silná stránka našeho skvělého týmu. Holky z tohoto ročníku jsou strašně pracovité, poctivé a snaží se plnit pokyny z lavičky na 100 %. Byla opravdu radost s nimi pracovat.

Druhé sobotní utkání bylo soubojem o důležité první místo ve skupině s Olomouckým krajem, který se na turnaji ukázal opravdu ve výborné formě. První místo ve skupině pro nás bylo opravdu velkým cílem, protože zajišťovalo volné sobotní odpoledne, které se dalo využít na odpočinek. Navíc bychom postoupili přímo do semifinále a tím ušetřili další síly, protože bychom se vyhnuli čtvrtfinálovému zápasu.

Popis zápasu bude už asi trochu nudný, ale holky opět skvěle poslechly pokyny a znovu smazaly dvě největší hrozby soupeřek. Za sedm minut jsme vedli 7:2, ale tentokrát to soupeřky nezlomilo. Olomoucký kraj ukázal svou opravdu velkou sílu a po našem prostřídání hráček snížil na 9:7 z našeho pohledu. Do konce poločasu se nám ale povedlo znovu odskočit na příjemných 12:8.

Druhý poločas už byl zcela v naší režii, kdy jsme utekli na konečných 25:15. Hráčky předvedly opravdu skvělý výkon.

Poslední zápas jsme se utkali znovu s tabulkově slabším týmem ze Středočeského kraje. Od začátku nám s Věrou bylo jasné, že největší problém bude v hlavách. Po třech těžkých utkáních v řadě jsme se obávali, že se holky přizpůsobí tempu soupeřek, a bohužel všechno tohle se stalo.

Tenhle zápas se opravdu nepovedl. Vyhráli jsme ho sice výsledkově s přehledem 21:13, ale podali jsme opravdu nejhorší výkon na turnaji. Velký problém bylo zakončení. Navíc jsme se vrátili k prvnímu zápasu, kdy jsme si nepomáhali v obraně a tempo zápasu bylo pomalé. K tomuto vítězství jsme se opravdu protrápili. V kabině jsme si proto museli spoustu věcí vyříkat, ale i přes tenhle konec dne jsme museli odcházet spokojeni.

Základní skupinou jsme propluli jako jediný tým na turnaji bez ztráty bodu opravdu dominantním způsobem. Večerní čtvrtfinálové souboje nám jako soupeře do semifinále přiřadily tým Jihočeského kraje. Tento soupeř proti nám odehrál opravdu výborné utkání. Lepší aktivní vysunutou obranu 3:3 jsem na turnaji neviděl. Opravdu klobouk dolů. Navíc tento obranný systém hrála děvčata z jižních Čech po celou dobu utkání.

Na našich holkách byla vidět v počátku zápasu nervozita, která ale postupem zápasu odcházela a znovu jsme odehráli opravdu dobrý zápas. Celkově mělo tohle semifinále opravdu velkou kvalitu.

V prvním poločasu jsme většinu času prohrávali o jednu branku, ale v závěru se nám podařilo vsítit tři branky za sebou a vyhrát první dějství 10:8. Zpětně tuhle tříbrankovou šňůru vidím jako rozhodující v celém zápase. Ve druhém poločasu jsme totiž už Jihočešky nenechali vyrovnat. Pořád se nepříjemně držely na dostřel, ale naše hráčky zkušeně odpovídaly na jakoukoliv branku a držely si vedení o 2–3 góly. Nakonec se nám povedlo odskočit dokonce na 20:15 a bylo rozhodnuto. Jihočešky ještě v závěru korigovaly na konečných 20:17.

Jednoznačně doposud nejkvalitnější utkání a soupeři zasluhují velkou úctu a respekt. Poprvé jsem také konečně viděl na našich hráčkách nějakou větší radost, kdy po postupu do finále utvořily vítězné kolečko a zaslouženě si spolu užily pocit vítězství.

Finálový duel jsme odehráli proti Zlínskému kraji. Tenhle zápas jsem si vysnil už před několika měsíci a jsem moc rád, že se do finále dostaly zaslouženě právě tyto dva týmy. Zlínský kraj, nebo respektive tým Zlína posílený o pár dalších hráček, byl po celou sezonu opravdu dominantní. Výhra v žákovské lize nebo na Prague Handball Cupu tomu jasně napovídá.

Přesto jsem věřil, že jestli je někdo může porazit, tak jsme to my. Dokonce bych si troufl říct, že jsme během turnaje předváděli o něco lepší výkony než právě Zlínský kraj.

Finále to bylo naprosto strhující. Vedení se přelévalo ze strany na stranu jako při povinné obraně 3:3, tak při postavených obranách v druhém poločase. Zlínský kraj hrál skvělou tempo házenou, které jsme se ale postavili čelem a opravdu každý divák musel být spokojen. Tohle opravdu bylo finále se vším všudy a kvalitou připomínalo spíše zápas mladších dorostenek.

Po 30 minutách skončilo toto krásné představení zaslouženou remízou a turnaj vyvrcholil nejlepším možným, ale také zároveň nejvíc krutým způsobem – sedmimetrovým rozstřelem. Holky obou týmů v tomto duelu nervů soupeřily v neuvěřitelných 11 sériích a postavily na nohy opravdu celé hlediště.

Tato jedenáctá série bohužel vyšla lépe soupeřkám, které se tak mohly radovat z vítězství v turnaji. Na nás zbyla medaile stříbrná, ale jedním dechem dodávám, že za takhle krásný zápas by si zasloužily zlatou medaili snad oba týmy.

Byl to pro mě opravdu velký zážitek, na který nezapomenu. I na holkách nebylo vidět až tak velké zklamání, jak bych očekával, a jsem za to rád. Moc dobře věděly, jak skvělou práci odvedly a jak krásný zápas odehrály. Za to jsme jim s Věrkou taky moc poděkovali a šli jsme si užít závěrečný ceremoniál.

Kdo mě zná, tak ví, že pro mě druhé místo není úspěch. Jsem maximalista a asi vždycky budu, ale tentokrát jsem i já naprosto spokojený se stříbrem, které má opravdu punc zlata.

Na závěr bych chtěl moc poděkovat mojí parťačce Věře Jordanovové, se kterou se mi pracovalo opravdu skvěle. Dále už zmíněné Jarce Šmrhové a Ádovi Davídkovi za pomoc v přípravě. A v neposlední řadě samozřejmě i Markétě Volkové, znovu Ádovi Davídkovi a PKSH za veškerou pomoc a podporu. Jan Lád - trenér výběru dívek Plzeňského KSH

CHLAPCI – VÝBĚR PLZEŇSKÉHO KRAJE

Výběr byl postupně formován trenéry Ádou Davídkem a Tomášem Vybíralem už od září, prostřednictvím pravidelných tréninkových kempů. Příprava zahrnovala i dva turnaje, v Lovosicích a na domácí půdě v Plzni. S blížícím se termínem turnaje jsme navíc přidali dvakrát týdně tréninkové jednotky v hale. Do širšího kádru se zapojilo téměř 30 hráčů ze 4 klubů, z nichž se postupně vykrystalizovala finální nominace 16 hráčů.

Do konečné nominace se dostali za Talent Plzeň: Štěpán Brožík, Jaroslav Brůha, Tomáš Horák, Dominik Hrotek, Martin Huml, Kryštof Kaplan, Adam Stupka, Tomáš Sýkora, Jan Turek, Jakub Vaník

Slavia VŠ Plzeň: Lukáš Brejcha, Jáchym Houdek, Patrik Kozubík, Matěj Mudra

Házená Rokycany: Michal Pavel

Sokol Šťáhlavy: Matěj Tyml

Organizačně měl turnaj v Mladé Boleslavi jisté rezervy, zejména co se týče výkladu často nejednoznačné definice pravidel. Přesto je třeba ocenit snahu pořadatelů i výraznou podporu krajské manažerky Markéty Volkové, která zároveň působila jako svazová delegátka. Díky jejich úsilí měl turnaj nakonec důstojný průběh, především slavnostní zahájení i zakončení byly na velmi dobré úrovni.

Ve skupině v Mladé Boleslavi jsme se utkali s výběry krajů Vysočina, Jihomoravský, Pardubický, Moravskoslezský a Praha. První zápas s Vysočinou jsme s přehledem vyhráli 31:24, i když výkon ideální nebyl, zejména v obraně a na sehranosti týmu bylo znát, že hráči pocházejí z různých klubů. To se projevilo naplno v následujícím utkání s Jihomoravským krajem. I přes optickou převahu jsme dopláceli na neproměňování šancí, zbytečné chyby v obraně i častá vyloučení. Ačkoliv jsme v závěru sahali po remíze, nakonec jsme těsně prohráli 20:21.

Tato nepříjemná a překvapivá porážka znamenala, že k postupu do čtvrtfinále jsme museli v sobotu porazit silné soupeře. Proti papírově slabšímu Pardubickému kraji jsme chtěli šetřit opory a protočili celý kádr. To se nám však málem vymstilo, zápas jsme zlomili až v 10. minutě druhého poločasu, a nakonec vyhráli těsně 25:23. V dalším utkání s Moravskoslezským krajem jsme drželi krok do konce prvního poločasu, ale ve druhém se projevila herní vyspělost soupeře. Zápas jsme prohráli 18:25, ale výkon našich hráčů, jejich nasazení a zlepšená hra zaslouží uznání.

Do posledního skupinového zápasu s výběrem Prahy jsme šli původně s vědomím, že už nemůžeme postoupit, ostatní výsledky ale nakonec šanci na postupu daly. Kluci nastoupili koncentrovaně a s chutí, což se projevilo zejména v obraně a proměňování šancí. Díky nervóznímu výkonu soupeře jsme se ujali vedení, ale v závěru jsme bohužel ztratili koncentraci a kvůli narůstající únavě a opět vyloučením jsme těsně prohráli 16:17.

Skončili jsme tak čtvrtí ve skupině, což znamenalo nedělní jediný zápas o konečné 7. místo proti Královéhradeckému kraji. Cílem bylo rozloučit se se sezónou (a pro hráče ročníku 2010 i se žákovskou kategorií) kvalitním výkonem a také vítězstvím. To se povedlo, od konce prvního poločasu jsme vedli, a i přes těsné skóre jsme si výhru pohlídali. Zápas skončil 20:19 v náš prospěch a turnaj jsme zakončili na 7. místě, které zřejmě odpovídá aktuálním možnostem tohoto výběru.

I před konečné 7. místo jsme měli radost z individuálního ocenění. Tomáš Horák byl trenéry oceněn jako nejužitečnější hráč turnaje.

Foto + Foto TOP: Plzeňský krajský svaz

Jak již vyplynulo z popisu jednotlivých utkání, kluci během turnaje ukázali, že každý z nich má své kvality, a především chuť hrát házenou. Kromě častých vyloučení nás limitovaly i individuální rozdíly v dovednostech, což znemožnilo širší rotaci a odpočinek klíčových hráčů.

Velice pozitivně hodnotím týmového ducha a výborné chování celé skupiny, která byla letos složená z většího počtu různých klubů. Tým držel pohromadě nejen na hřišti, al i mimo něj, což bylo pro nás trenéry velké usnadnění práce. Z jednotlivců zaslouženě vyčníval Tomáš Horák, který byl ostatními trenéry zvolen nejlepším hráčem turnaje. Přínosem bylo také zapojení hráčů ročníku 2011, kteří zde získali cenné zkušenosti pro příští sezónu, kdy se koná LODM v Praze.

Na závěr děkuji Adamovi za spolupráci během celé sezony a rovněž Markétě Volkové a PKSH za podporu v přípravě i během samotného turnaje.

Tomáš Vybíral - trenér výběru chlapců Plzeňského KSH