Rychle jsem naházel věci do tašky a jel do Prahy na trénink, říká Dušan Palát. A jak hodnotí aktuální výkony Zubří?

FOTO TOP: Alain Decamps (Belgian Handball)

Máte za sebou první reprezentační kemp. Jaké jste nabral zkušenosti?
Veliké, veliké zkušenosti. Je to úplně něco jiného než na klubové úrovni. Hodně z těch kluků tady hraje Ligu mistrů a evropské poháry, takže se snažím si toho od nich vzít co nejvíc. Nebo snažil, i když jsem tam byl jen čtyři dny. Snažil jsem se ptát a prostě si odvézt ze srazu co nejvíce.

Byl jste donominován za zraněného Jonáše Patzela. Jak se to vlastně všechno seběhlo? Měnily se vám narychlo plány?
Naštěstí jsem žádné plány na víkend neměl, od trenéra v Zubří jsme měli dokonce volno. V pátek mi volali kolem oběda, že v sedm hodin večer mám být na tréninku v Praze. V 18:15 bylo ještě video. Takže jsem se rychle naobědval, naházel věci do tašky a rychle jel do Prahy, ať to stihnu. Přijel jsem deset minut před tím videem.

Měl jste ze srazu trochu i strach nebo byl jste nervózní? Přece jen to byl váš první, navíc zakončený kvalifikačním zápasem o EURO.
Ano, byl jsem samozřejmě nervózní tím, že to byl můj první sraz. Hlavně ale protože jsem tolik neznal systém. Snažil jsem se opravdu na vše doptat, zajistit si všechny informace, abych věděl do zápasu. Samozřejmě mi bylo jasné, jak důležité je to utkání, které musíme zvládnout. Kdybych se pak vyskytl na hřišti, tak ať vím, co a jak je potřeba.

Věděl jste už dopředu, že si zahrajete, nebo to bylo překvapení v den zápasu?
Celou dobu jsme soupisku neznali, do Belgie nás letělo o jednoho víc a nikdo mi nic neříkal, zda budu hrát, nebo ne. Takže jsem byl stále trochu napjatý. Kdo nebude hrát jsme se dozvěděli až večer před zápasem, nebo možná až ráno na snídani, to už si přesně nepamatuji. V sestavě jsem byl, za to jsem byl rád, ale nevěděl jsem, zda se dostanu na hřiště.

FOTO: Adéla Kvapilová (Česká házená)

To se nakonec povedlo a vstřelil jste i svůj první gól i s dalšími trefami. Jaké to je dát svou první reprezentační branku?
Byl to neskutečný moment, jako hráči o tom sníme od malička. Stát při hymně, mít první reprezentační start, a pak si dát ten gól. Něco úžasného, fakt jsem se cítil jako malé dítě v ten moment.

Získal jste nějaké poznatky, které si z reprezentace dokážete přenést i do hry na klubovou úroveň?
Doufám, že ano. Byl jsem tam fakt krátkou dobu, ale něco jsem pochytil. Určitě bych to chtěl přenášet i do hry v Zubří a podávat další dobré výkony, abych se v reprezentaci mohl objevit znovu.

Byla pro vás úroveň házené v reprezentaci velkým skokem, nebo jste to oproti ligovým zápasům zas až tak nevnímal?
Byl tam znát velký skok. Nejenom v tom zápase, ale i v trénincích s kluky. V tom byl hlavní rozdíl.

Debut si na tomto reprezentačním srazu připsalo několik hráčů, kromě vás také Dominik Skopár, Adam Tomášek, Jonáš Josef, hodně prostoru dostával taky Daniel Bláha. Vnímáte to tak, že cesta do národního týmu je teď i vzhledem ke zraněním některých opor pro mladší hráče otevřenější?
Ano, líbí se mi, že trenér Sabate zapojuje mladší hráče a nám tím dává najevo, že když budeme makat a budeme dobří, máme šanci. Je to takový signál k tomu, abych ještě víc zapnul, když jsou někteří zranění, a více se zapojil do mančaftu.

FOTO: Adéla Kvapilová (Česká házená)

Na klubové úrovni působíte v Chance Extralize za Zubří. Valachy vede nový trenér, a to Ondřej Mika. Jak se vám pod ním hraje?
Zatím super, Ondra dbá na různé detaily ve hře, což se mi líbí. Zároveň je to ale fakt makačka, příprava byla nesmírně náročná. Spolupráci s ním hodnotím hodně pozitivně.

Jak funguje vztah s trenérem, který ještě půl roku zpět byl váš spoluhráč?
Je to jiné, ale myslím, že to máme dobře nastavené. Nemůžu mluvit za Ondru, ale já to vnímám tak, že ho jako tým respektujeme. Zároveň k němu ale máme takový více přátelský vztah. Právě tím, že byl ještě před půl rokem náš spoluhráč. Kluci ho respektují a nikdo toho nijak nevyužívá.

Z osobního hlediska zažíváte nyní skvělé období, což potvrdila právě i nominace do reprezentace. Jak to zatím vnímáte?
Je tam určitě hodně věcí, které se dají zlepšovat. Doufám ale, že se hlavně budeme zlepšovat jako tým. Já to z osobní stránky nerad hodnotím. Jako tým jsme zatím nezvládli důležitá utkání, která jsme zvládnout měli, takže doufám, že se budeme zlepšovat, a to třeba právě i díky mým osobním výkonům.

FOTO: Aleš Mičola (HC ROBE Zubří)

Dost se vám daří i dopředu, loni jste nasázel 33 branek ve 23 zápasech, nyní už jich máte na kontě 39 v osmi zápasech. Změnila se nějak pod trenérem Mikou vaše role v týmu, nebo máte prostě větší chuť střílet?
Spíš je to způsobené tím, že jsem v hodně zápasech v minulé sezoně byl na lavičce. Měl jsem předtím zranění, rok jsem stál kvůli kolenu. Pomalu jsem se do toho dostával. Teď už jsem zvládl absolvovat celou přípravu a začínám se cítit dobře. I to koleno je lepší, musím zaklepat, a doufám, že to vydrží a budu pokračovat v lepších výkonech.

Před sezonou jste byl jmenován kapitánem Valachů. Jaká je to pro vás zodpovědnost?
Je to určitě velká zodpovědnost. Máme to ale zvolené tak, že jsem kapitán já, zástupci jsou z řad těch starších hráčů, jako jsou Pajka (Pavel Přikryl), Tomáš Mičkal a právě Kuba Hrstka. Myslím si, že k tomu máme každý co říct. Každý z nás dokáže v určitý moment tým vyzdvihnout, někdo na hřišti, někdo v šatně. Tak to máme rozdělené. Ale určitě to cítím jako velkou zodpovědnost a snažím se týmu pomoci co nejvíce můžu.

Jak zatím hodnotíte sezonu Zubří? Klub hlásal, že by rád skončil ve čtyřce nejlepších, k tomu je ale zatím poměrně daleko.
Nemůžu to zatím hodnotit kladně. Nezvládli jsme některé zápasy, které jsme zvládnout měli. Chyběly nám tam některé pasáže, některé jsme nezvládli, a ty body nám chybí. Ale věřím, že do konce zimní části, do konce prosince, zvládneme uhrát co nejvíce bodů a přiblížit se na dostřel k první čtyřce, pětce, kam to chceme na jaře dotáhnout.

FOTO: Aleš Mičola (HC ROBE Zubří)