Vaš prohlížeč je zastaralý a web tak nemusí být zobrazen správně. Pro zobrazení webu si prosím stáhněte moderní prohlížeč.

Cholevová: Na interválky jsem expert, mentalita týmu se změnila. Co říká na Rumunsko?

27/02/2024 | reprezentace, zahraničí

Udělala další velký krok v kariéře. Talentovaná házenkářka Charlotte Cholevová se po půlroce ve francouzském Brestu přesunula do rumunského klubu Râmnicu Vâlcea. Důvod? Herní vytížení i možnost spolupráce s norským trenérem českého národního týmu Bentem Dahlem. Jak se 21letá spojka těší na velké bitvy proti Nizozemsku a v čem udělala reprezentace největší krok vpřed?

Do Rumunska jste se přesunula před dvěma měsíci. Jaké byly první dojmy?
Bylo to vcelku milé překvapení. Měla jsem původně o Rumunsku trochu jiné představy, myslela jsem si, že život tam nebude úplně nejlepší. Ale je to hodně podobné České republice. Do týmu jsem zapadla v pohodě. A ani se systémem se nebylo tak těžké ztotožnit, protože hrajeme podobně jako reprezentace.

Všímáte si přece jen rozdílů mezi Francií a Rumunskem?
Ano, ale jsou velmi malé. Je to způsobeno také tím, že v aktuálním týmu máme spoustu zahraničních hráček. Rumunky mají trochu odlišný styl než my v Česku, hrají spíš samy na sebe než týmově. S tím se úplně neztotožňuji, ale tím, že je nás ze zahraničí více, se rozdíly smývají. Jsem ráda, že si to všechno sedlo.

Na druhou stranu jste v Brestu měla krásný velký byt a tréninkový komfort. Jak je na tom Rumunsko?
Upřímně si myslím, že zázemí je skoro stejné jako v Brestu. Jen tedy na zápasy jezdíme autobusem a nelítáme. Popravdě ale nejsem zrovna ten nejlepší člověk na takové hodnocení, říkala jsem, že stejné bylo zázemí v Mostě i ve Francii (směje se). Úplně si toho nevšímám. Cítím se tu fajn, mám vše, co potřebuji. Nejsem náročná. A další věci, které klub poskytuje, moc nevyužívám.

Takže máte, kde bydlet a halu na trénink. To stačí.
(směje se) Přesně tak. Mám, kde bydlet a kde trénovat, to je to hlavní.

V Rumunsku vás každopádně trénuje Bent Dahl, který vede český národní tým. Jaké je to s ním na klubové scéně?
Je to super. Přijde mi trochu jiný než v reprezentaci, víc vyklidněný (usmívá se). Výhodou je, že se spolu můžeme bavit o dlouhodobých věcech, máme větší perspektivu. Něco ode mě očekává a tím, že s ním jsem v kontaktu každý den, se můžu víc rozvíjet směrem do budoucna.

Bent Dahl je známý náročnou kondiční přípravou. Je vyklidněný i z tohoto pohledu?
Ne to zase ne (směje se). Tréninky jsou obdobné s těmi reprezentačními, alespoň rámcově, třikrát týdně hrajeme házenou 30 minut proti sobě, v plánu máme také kondiční bloky, které vede specializovaný trenér. Každopádně oblíbené cvičení Benta Dahla 3 na 3 trháky zůstávají. Na tom se nic nemění. Mám každopádně z Brestu průpravu, na interválky jsem byla profík (směje se).

Co ambice klubu, kde byste chtěly skončit?
Určitě do třetího místa. Kdyby se povedlo do druhého, máme šanci na Ligu mistryň. Před mým příchodem bylo zraněných dost klíčových hráček, tři až čtyři, takže měsíce před mistrovstvím světa na tom klub nebyl nejlíp. Ale teď se uzdravily a prohrály jsme snad jediný zápas z šesti. Figurujeme na páté příčce. Nejméně chceme skončit do čtvrtého místa, abychom mohly hrát Evropskou ligu.

A jaké teď máte herní vytížení, které v Brestu nebylo největší?
Nehraji celý zápas jako v reprezentaci, ale dostávám třicet minut na utkání. Trenér se to snaží točit tak, aby každá z nás byla schopna podat svůj maximální výkon. Vyhovuje mi to.

Jak vlastně došlo k přestupu? Přemýšlela jste už před mistrovstvím nad tímto impulsem?
V hlavě jsem to úplně neměla. Poslední tři zápasy před mistrovstvím mi probliklo v myšlenkách, že nemůžu zůstávat o moc déle, jelikož by to bylo úplně stejné. Jenom bych seděla a nedostala se na soupisku. To není ideální, chci hrát. A nakonec se povedl přestup.

Nakoplo vás povedené mistrovství o to víc? Dokážu si představit, že jste na něj odjížděla s velkou motivací.
Určitě ano. Trochu jsem měla obavy, jak bude šampionát z mé strany vypadat poté, co jsem v Brestu často seděla. Naštěstí jsem házenou nezapomněla hrát. Nebylo to nejhorší, ale ani ne nejlepší. Snad jsem týmu pomohla. Zahrajeme si o kvalifikaci na olympiádu, což je super. Udělaly jsme velký úspěch, který tu ještě nebyl.

Jaká byla reakce okolí, když jste skončily osmé a dostaly se do bojů o olympiádu?
Samozřejmě moje (házenkářská) rodina mě konfrontovala po každém zápase. Naši jsou kritici, což je samozřejmě dobře, o to víc si vážím pochvaly, kterou jsme dostaly. Co se týče okolí, pro fanoušky to, jak jsem zaznamenala, nebylo dost. Divili se, že jsme prohrály s Francouzkami a nemáme takové kvality. Myslím, že se v této perspektivě stačí kouknout na mistrovství světa dva roky zpátky, kdy jsme skončily na 19. místě, teď jsme hrály čtvrtfinále. V mých očích jde o obrovský posun dopředu, navíc se nám podařilo vybojovat kvalifikaci OH, věřím, že na ně postoupíme. Jsem zvědavá, co pak budou kritici říkat. Některým možná úplně nedošlo, co jsme dokázaly. Jsem na nás nesmírně hrdá. Když pominu poslední dva zápasy šampionátu, předváděly jsme skvělou házenou a jsem ráda, že máme takovou šanci si zahrát o olympiádu.

Už ve středu vás před českými fanoušky čeká Nizozemsko. Co o něm víte?
Je to soupeř, se kterým jsem hrála za ženy snad nejčastěji. Napočítala bych asi čtvrté vzájemné střetnutí za dva roky. Nizozemsko je tým světových kvalit a zápasy s ním mě baví. Prověří nás, ukáže nám, na jaké jsme úrovni. Odehrajeme s ním ještě tři vzájemné zápasy, hrozně si přeju, abychom dva zvládly, ten domácí a pak v kvalifikaci o olympiádu.

Co bude pro kvalifikaci klíčové?
Když předvedeme o něco lepší výkon než proti Španělsku, máme šanci vyhrát. Tým je dost kvalitní, ale také jsou to jen lidé jako my. Mohou mít třeba špatný den. Bude to spíš o našich hlavách a nastavení v nich. Některé hráčky se soupeře zaleknou a nehraji naši hru. Musíme se soustředit na svůj výkon.

Je právě tohle něco, na čem v reprezentaci pracujete?Jednoznačně. Myslím, že historicky jsme měly spíš mentalitu, že to jdeme zkusit. Teď chodíme vyhrát. Máme v týmu dost kvalitních hráček, které jsou na úrovni spousty házenkářek Nizozemska. Umíme hrát házenou a můžeme uspět. Můžeme se spolehnout na naše lídryně, Markéta (Jeřábková) s Veronikou (Malou) jsou světové hráčky. Ale je to i o tom, abychom se soustředily na náš individuální výkon, nebály se a pomohly týmu tak, jak pomáhá třeba Markéta.

Jak vnímáte obrovskou podporu na zápas, naposledy ve Zlíně byla plná hala, teď bude také v Praze.A co začínajících malé házenkářky, které za vámi po zápase vybíhají pro podpisy?
Je to neskutečný pocit asi pro každého sportovce. Koukají se na vás děti, ale i rodiče, zahřeje to u srdce. Neděláme to pro sebe. Pro mě by bylo doma zahrát si v Ostravě (směje se), ale v poslední době Česko dokáže udělat fantastickou atmosféru, a to i v ženské házené. Jsem moc ráda, že máme fanoušky na své straně a podporují nás, nebylo to pravidlnem. Je velké plus, hrajeme doma a za námi stojí pekelná atmosféra. Fandové umí být naší osmou hráčkou na hřišti.

Jaro budete mít nabité na klubové scéně, ale také na té reprezentační, kde zakončíte kvalifikaci o EURO 2024 a pak vyrazíte do bitvy o olympiádu. Jak se na to těšíte?
Moc. To, že máme tolik zápasů, je spíš dobře. Osobně únavu a zápasy v hlavě vůbec nevnímám. Psychicky se nastavíme. Celou dobu říkám, že hraju házenou, protože chci vyhrávat zápasy. Máme před sebou sedm utkání, když se to povede a vyhrajeme alespoň pět, budu ten nejšťastnější člověk na světě. Může se povést něco, co se ještě nestalo (postup na OH). Uděláme pro to absolutní maximum.