Vyhrát německý pohár? Bomba! S reprezentací se nám poslední utkání nepodařila, teď to ale otočíme, věří Franková

Oba týmy jste prvně porazily. Byly to jednoduché zápasy? 
Proti Finsku jsme měly skvělý start. Jen jsme pak bohužel polevily a snížily se na jejich úroveň. Nehrály jsme úplně tak, jak jsme chtěly. Nakonec jsme ale zvítězily o deset, takže se může zdát, že to jednoduché bylo. Teď bude utkání proti nim o něco těžší, protože budeme venku. I tak bychom ale měly dominovat a výhru urvat. 

A co Portugalsko?
Zápas na jejich půdě byl hodně nepříjemný. Portugalky si utkání doma dost užívaly a chtěly nám ukázat, že jsou silné. Dost jsme se trápily, ale nakonec jsme vyhrát naštěstí zvládly.

Za dvěma výhrami následovaly také dvě prohry. 
Utkání proti Nizozemsku byla těžká. Ty dva zápasy byly v podstatě den a noc. Nejdřív jsme je dokázaly překvapit. Ony nám pak na oplátku ukázaly, že takhle teda ne.

Foto + Foto TOP: Petr Ryp, Hana Vrbková (Česká házená)

Vysokou prohrou jste tedy zakončovaly poslední kemp.
Velká škoda. My i trenér jsme byli hodně zklamaní. Takhle hrát nechceme. Samozřejmě se může stát, že se silným týmem prohrajeme, ale rozhodně ne takhle jako v tom druhém zápase. Díky prohře nám došlo, že musíme začít od začátku a znova tvrdě makat. Určitě se nám to teď podaří otočit.

Co bude potřeba změnit?
Vždy je důležité do každého zápasu vlítnout. Od začátku musíme hrát naši hru. Nepodřizovat se. Bude hodně důležité urvat body, které potřebujeme. O mistrovství Evropy rozhodně přijít nechceme. 

Na jaké utkání se těšíte více?
Hrát za reprezentaci je vždy něco speciálního. Takže se těším na každý zápas. Finsko jsem ještě nikdy nenavštívila, takže to bude moje premiéra. Je ale rozhodně lepší hrát doma, když máme na tribunách naše fanoušky, rodinu a blízké. Portugalky nám na své půdě zápas hodně znepříjemnily, takže doufám, že jim to oplatíme. Máme jim co vracet.

Doma je prostě doma.
Přesně tak. Přijede mi fandit táta a sourozenci. Mladší brácha začal nedávno také hrát házenou. Je super, že už tomu taky trochu rozumí a baví ho to. A fanoušci umí vždy vytvořit neuvěřitelnou atmosféru, která nás skvěle žene kupředu.

A co vaši fanoušci v Německu? Ti teď museli slavit. 
Rozhodně ano. Byli neuvěřitelní, asi nikdo pořádně nečekal, že by se nám mohlo podařit pohár vyhrát. 

Cesta do finále určitě nebyla lehká.
Na začátku jsme měly štěstí, protože jsme hrály proti týmu ze třetí ligy. Potom jsme ale narážely už jen na kluby z první. Nejtěžší byl asi zápas proti Blombergu. Řekla bych, že jsme měly takový střední los. Nešel proti nám nějaký top mančaft, ale jednoduchá cesta to taky nebyla. Hlavně jsme všechny zápasy hrály venku, což je vždy horší než doma.

Jaké bylo pohár nakonec získat a porazit silný Bietigheim?
Bomba. Nepopsatelný pocit. Nálož emocí a euforie. Po zápase jsme si to neskutečně užívaly. Zažily jsme doopravdy snový víkend. Bietigheim v německé lize dominuje, v podstatě neprohrává. Už před finále všichni naznačovali, že si jasně jdou pro čtvrtý titul v řadě. A že z nich budou rekordmani. To že jsme jim pohár nakonec sebraly, je neuvěřitelné.

Získaly jste tak první titul v historii klubu.
Metzingen byl ve finálové čtyřce už několikrát. Buď skončil velmi nepříjemně hned na začátku nebo ho nějaký klub porazil ve finále. Letos jsme byly velmi šťastné, že jsme na konec vůbec došly. Daly jsme do toho všechno a vyplatilo se.

Jak jste slavily?
Začaly jsme oslavovat hned v hale. Hodně jsme si užívaly výhru s našimi fanoušky. Spousta holek tam měla rodinu a kamarády. Pak jsme dostaly od... A teď mi samozřejmě vypadlo český slovíčko. 

Přece jen hrajete v Německu už dlouhou dobu...
Bude to už devět let... Ale naštěstí jsem si na slovo teď vzpomněla. Od starostky města Metzingen jsme dostaly klíč od naší haly. Rovnou jsme pak jely k nám. Čekali na nás sponzoři, fanoušci, kamarádi. A titul jsme doslavily už doma. 

Jste ráda, že máte nově v týmu Anitu Poláčkovou, se kterou si můžete popovídat v češtině?
Určitě je to fajn. Jelikož jsem pryč dlouho, tak jsem ale na němčinu dost zvyklá. Je ale moc hezké, že německý pohár se mnou vyhrála ještě nějaká další Češka.

Foto: TuS Metzingen