Návrat domů! Zubří určitě není krok zpět, má skvělou vizi, ví Mořkovský

Na Valašsku to Mořkovský dobře zná, v Zubří strávil několik let před odchodem do Polska. Už v sezoně 2020/21 patřil k velkým tahounům týmu, ve 26 startech tehdejší Strabag Rail Extraligy nastřádal parádních 157 branek. A o rok později už na jeho výkonech Zubří vyloženě stálo, což potvrzuje 245 gólů ve 36 utkáních. Poslední jeho sezonou ve Zlínském kraji byl ročník 2022/23, po němž už si vysloužil přestup do Polska.

S Górnikem pak získal v sezoně 2023/24 bronzovou medaili v polské Superlize. Letošní ročník tak nadějně nevypadal. Ještě v zimě bylo Zabrze jedenácté, následně ale předvedlo parádní jízdu, která Górnik vynesla až do boje o bronzové medaile. Tam nakonec tým Mořkovského neuspěl, osudným se mu stal celek jiného českého reprezentanta, Ostrovia Daniel Režnického.

„Poslední sezonu i přestože jsme nezískali medaili, beru nakonec jako úspěšnou. Superliga je velice kvalitní soutěž, kde až na odskočené Kielce a Płock, hraje dvanáct dalších vyrovnaných týmů. Vždy jsme museli hrát na sto procent, nic nevypustit. Letos s námi nikdo do play-off nepočítal, ale my se zvedli, z asistenta se stal hlavní trenér a vše si sedlo, v kabině nastala pohoda. To čtvrté místo na konci pak samozřejmě bolelo, ale i tak jsem se sezonou spokojen. Vyhrabali jsme se ze dna a ukázali jsme fanouškům i ostatním týmům, že patříme na ty vyšší pozice,“ hodnotil poslední ročník třiadvacetiletý házenkář.

Jenže v klubu panovaly problémy hlavně mimo hřiště. Už na konci února u týmu skončil hlavní sponzor. Postupně se hledali noví, ve hře bylo i převedení licence do některého z okolních větších měst, ale nakonec nikdo neměl zájem. A sponzor se nenašel. Vše tedy vyvrcholilo odepřením licence pro nový ročník, a mužská házená ve městě zkrachovala.

A tak musel Lukáš řešit, co dál. Priorita pro něj bylo setrvání v zahraničí. Ale vše se táhlo až příliš dlouho. „Jiné nabídky bych určitě zvažoval, v zahraničí jsem zůstat chtěl. Ale už jsem potřeboval mít nějakou jistotu. Rozhodující byl přelom července a srpna, to už jsem nechtěl čekat na další týmy, ale chtěl jsem vědět, kde budu působit. Nechtěl jsem se náhle stěhovat. Kdyby nějaká nabídka přišla třeba měsíc zpět, tak bych ji asi akceptoval. Ale prostě to vše trvalo moc dlouho,“ vysvětlil.

A tak když přišla nabídka ze Zubří, rozhodl se Mořkovský vrátit „domů“, do prostředí, které dobře zná, a ve kterém se mu tak dařilo. „Přesně tu jistotu mi Zubří dalo, a kvůli toho jsem se vrátil,“ řekl. Od svého působení se ale v klubu dost změnilo. Například s nynějším trenérem Ondřejem Mikou tenkrát ještě hrával jako spoluhráč. „Na Ondru se těším, už jsem se s ním potkal dřív a byli jsme v kontaktu, i když jsem byl v Polsku. Na Zubří jsem se občas zajel podívat, a navíc jsme spolu byli i na reprezentacích. V roli hráče to byl vždycky takový srandovní člověk. Teď je to člověk, který má autoritu, trenér, kterého musíme poslouchat,“ prozradila spojka.

Foto: Petr Ryp

V Zubří už Mořkovský absolvoval i přípravu, s týmem je v dennodenním kontaktu. A na sezonu maximálně natěšen. „Vše je dobře nastaveno, v klubu je dobrá vize. Když se bude takto pokračovat, nebude Zubří určitě hrát žádný osmý flek, ale může rok co rok sbírat medaile. Máme kvalitní mančaft, trenéra, vše je na vysoké úrovni. Tým je dobrý, věřím že bude ještě lepší. Angažmá tady mě zase posune, rozhodně to není žádný krok zpět,“ uzavřel.