I v jižních Čechách malí házenkáři soutěží on-line. Odstartovala JONLa

V březnu se začali na dálku utkávat malí házenkáři a házenkářky ve středních Čechách a projekt se rychle rozšířil do dalších regionů. V jižních Čechách vyhlásilo vedení Jihočeského krajského svazu házené v pondělí 19. dubna 2021 1. turnaj v rámci soutěže „Jihočeské ON-line Ligy“ (zkráceně JONLy). Do soutěže se v prvním kole zapojilo 10 týmů a v nich téměř 150 dětí! Díky mírnému rozvolnění protiepidemiologických opatření a postupnému návratu ke společnému trénování navíc už nemusí děti soutěžit zcela izolovaně, ale do hry se opět vrací prvek týmové podpory.

Děti čekají čtyři atraktivní turnaje

„Jihočeská ON-line LigA“ (zkráceně JONLA) je soutěží družstev ve všestrannosti, bude se ale odehrávat turnajovým systémem. Plánujeme v rozmezí dubna až června 2021 vyhlásit celkem 4 na sobě nezávislé turnaje, a to v intervalech 14 dní. Týmy tak nutně nemusí absolvovat všechny vyhlášené turnaje, ale mohou se zapojit v podstatě kdykoliv, kdy budou mít chuť a možnosti,“ vysvětluje princip samotné soutěže Krausová. Soutěž je určená dětem v kategorii minižáků a mladších žáků, 3 družstva staršího žactva budou soutěžit v obdobné soutěži v kraji Vysočina.

Děti budou v každém z turnajů plnit tři nové disciplíny, průměr výkonů celého týmu pak bude porovnán mezi všemi zúčastněnými družstvy navzájem, nejúspěšnější tým ze všech disciplín bude vítězem turnaje. „Navíc kategorie minižactva i mladšího žactva soutěží ve stejných disciplínách – může tak dojít ke konfrontaci stejně starých dětí napříč krajem, ale například i porovnání různých kategorií v rámci klubu. Je pravdou, že některé disciplíny jsou pro menší děti složitější, ale mají o to větší motivaci se je naučit! Unikátní je i soubor disciplín, který připravil krajský trenér jihočeského kraje Míra Vávra. Tady ale víc prozrazovat nemohu,“ dodává s úsměvem Krausová.

Tým, který se pravidelně zúčastní největšího počtu turnajů a povede si v nich nejlépe, může být také vyhlášen Absolutním vítězem JONLy. Každý turnaj tedy bude mít svého vítěze. Současně je zde ovšem vyhlášena soutěž o „Absolutního vítěze JONLy“, která přeci jen trochu zvýhodňuje účastníky všech turnajů.

Sportování u počítače už děti nebaví

„Aktuální situace v Jihočeském kraji zatím trend výrazného úbytku dětí v házenkářských klubech nepotvrzuje. Doufám proto, že snad nebudeme muset řešit problémy spojené s výrazným úbytkem členské základny,“ popisuje aktuální situaci v jihočeských házenkářských klubech manažerka Jihočeského krajského svazu házené Eva Krausová. Kluby a jednotliví trenéři se totiž svým svěřencům věnovali i během měsíců, kdy týmy nemohly trénovat společně. „Snaží se nimi po celou dobu komunikovat a aktivně pracovat, každý pochopitelně v rámci svých možností. Někde probíhaly pravidelné, případně nárazové on-line tréninky, různé formy sportovních výzev, ať už v rámci celých klubů či jednotlivých týmů. Jinde zase probíhaly individuální tréninky podle tréninkových plánů připravených trenérem, případně různé formy tréninků ve venkovním prostředí,“ vysvětlila Krausová.

Je ovšem fakt, že doba „sportovní hibernace“ je už opravdu dlouhá a on-line život přestává nejen děti bavit. „Obecně se to začalo projevovat na snižující se účastí dětí na on-line trénincích, na čemž mělo pochopitelně svůj podíl také prodloužení dne a zlepšení počasí. Ale sportovcům hlavně chybí kolektiv, jejich týmy, chybí každodenní kontakt se spoluhráči, sdílená radost ze společného vítězství nebo naopak společně prožívané zklamání z prohry. Tohle člověk zkrátka u monitoru zažít nemůže,“ zdůrazňuje Krausová.

„Proto nás velmi těší, že v těchto dnech, kdy vládní nařízení již v omezené míře umožňují zahájit tréninkový proces, nám všechny kluby napříč regionem postupně naskakují do aktivní činnosti. Ze všech je cítit touha po tom, začít už opět fungovat naprosto normálně. Možná že si teď naopak děti budou klasických tréninků i trenérů více vážit, stejně jako se spousta dětí začala těšit do školy,“ směje se krajská manažerka.

Opět společně táhnout za jeden provaz a radovat se z týmového vítězství

I přesto, že název On-line liga může naznačovat, že děti opět zasednou k počítačům nebo mobilům, není to tak. Jednotliví členové týmů plní sportovní aktivity v off-line prostředí, internet se využívá jen k tomu, aby mezi sebou hráči a pak i celé týmy na dálku mohli sdílet výsledky a ty poměřovat. „On-line už je dnes všechno a je toho moc. Trenéři v regionu ale jednoznačně ukázali, že hlad po jakékoliv formě týmové soutěže, zkrátka po čemkoliv, co aspoň vzdáleně připomíná mistrovská utkání, je docela velký. Výzvy a soutěže v rámci klubů samotných už zkrátka nestačily, chyběla možnost porovnání se s ostatními týmy. O startu On-line ligy v Jihočeském kraji tedy rozhodl značný zájem ze strany klubů samotných!“ vysvětlila Krausová, co kluby motivovalo k zapojení do nového projektu.

On-line liga rozhodně není a nebude plnohodnotnou náhradou klasických soutěží a utkání. „Není to všelék, ale může se stát částečnou „náplastí“, která ulehčí dětem návrat ke klasickému sportování, opět umožní dětem společně táhnout za jeden provaz a podílet se na týmovém výsledku, mít společný cíl. S rozvolněním opatření navíc děti mohou plnit disciplíny v rámci tréninku. Mohou se navzájem povzbuzovat, hecovat k lepším výsledkům – zkrátka částečně tím nahrazovat klasické zápasové emoce,“ líčí Krausová.

Mezi desítkou zapojených týmů jsou například výběry klubů HC Milevsko nebo Sokola Písek. Trenéři Jiří Blanicky z Písku a Veronika Hřebejková z Milevska vítají On-line ligu jako nový impuls pro soutěživost jeho svěřenkyň, které je stále těžší v covidové době motivovat k dalšímu tréninku.

Proč jste se rozhodli zapojit do on-line ligy?

V. Hřebejková: „Nabídka na zapojení do on-line ligy přišla ještě v době uzavřených sportovišť, proto jsme ji uvítali jako zpestření a oživení domácího cvičení a on-line tréninků, které připravoval každý trenér pro svou kategorii sám.“

J. Blanický: „ Po tak dlouhé pauze jsem hledal pro svoje družstvo nový impuls, jak je znovu vtáhnout do házené a probudit u holek opět ty důležité návyky, mezi které patří i soutěživost. Předchozí formy cvičení, které měly doma samostatně plnit, ve většině případů příliš nesplnily účel. Doufal jsem tedy, že tato forma, kdy mají možnost se poměřit nejen mezi sebou, ale i s jejich tradičními soupeřkami, by mohla být pro ně zajímavá. Bohužel jsem si potvrdil, že u věku 13-14 let jsou představy trenéra a jeho svěřenkyň poněkud odlišné, a kdyby zůstalo jen na formě dobrovolnosti, tak se obávám, že v rámci prvního kola JONLy se nezapojí ani nezbytný počet 7 hráček. Holky si jasně vyzkoušely, že tato cvičení nejsou jednoduchá a opravdu je potřeba je natrénovat. Snažil jsem se jim vysvětlit, že pokud chtějí uspět, musí se tomu i samy věnovat a chtít se zlepšovat. Pokud pochopily, co jsem tím chtěl řici, budu jenom rád a doufám, že se jejich přístup v příštím kole zlepší.“

Jaká je situace ve vašem klubu ohledně motivace a trénování dětí?

V. Hřebejková: „Snažili jsme se motivovat děti v každé věkové kategorii, aby u sportu vydržely, i když jsme společně sportovat nemohli. Myslím, že se nám to podařilo, protože po částečném uvolnění sportu venku se nám vrátilo téměř 100% nadšených a veselých dětí, které se těší až si zase zahrají společně házenou.“

J. Blanický: „Nemohu mluvit za celý klub. Co se týče mého družstva mladších žákyň, tak jsem vyzkoušel jak individuální plány, tak tréninky v menších skupinkách. Určitě možnost s někým trénovat v menší skupině nebo alespoň ve dvojici a třeba pod dozorem trenéra, je za mě jediný způsob tréninku, který má trochu smysl, protože většina dětí se sama trénovat nedonutí. Teď když už je alespoň částečně umožněno trénovat venku společně, to má určitě největší ohlas a holky jsou rády, že mohou být zase spolu. Některé hráčky jsem bohužel dlouho neviděl, ani o nich neslyšel, ale teď při uvolnění vládních opatření se z 25 hráček zapojilo s větší či menší četností přes dvacet. Takže lze optimisticky konstatovat, že ztráty snad nebudou veliké.“

Jaké jsou ohlasy dětí a rodičů ve vašem klubu na zapojení do on-line soutěže?

V. Hřebejková: „Účast v on-line lize jsme postavili na dobrovolnosti a překvapilo nás, že rodiče mladších kategorií a i samotné děti ve starších kategoriích se přihlásily téměř všechny. Dokonce se zapojily i děti z nejmladší kategorie, které soutěží jen mezi sebou v rámci klubu.“

J. Blanický: „Drtivá většina rodičů je ráda, že se mohou holky zapojit do kontaktní formy tréninku a ne jen online přes kamery. Toho mají ve škole opravdu dost a podle mého názoru se takový typ cvičení s podstatou sportování příliš neslučuje. Na druhou stranu lepší taková forma než nic. Hráčky si měly možnost vyzkoušel, jak jsou některé cviky náročné a bez samostatného tréninku nepředvedou hodnotný výkon. Věřím, že s dalšími koly to holky více vtáhne a najdou v sobě opět tu správnou míru soutěživosti. Osobně si myslím, že takovýto impuls pro děti formou soutěží měl přijít daleko dříve. Věřím, že pro věk 8-12 let je online liga velmi dobrá varianta. U starších kategorií podle mě nastává problém s horším přístupem a aktivitou.“